Zvaní na svatbu osobně
Dřív chodili zvát ženich s nevěstou nebo družba dům od domu, často s koláčky. Dnes stačí pozvánka, ale rodičům, prarodičům a svědkům ji předejte osobně – potěší to a hned se domluvíte na detailech.
Založte si svatbu a tradice i hry si uložíte do checklistu – vedle webu, pozvánek a rozpočtu, všechno na jednom místě. Založit svatbu →
Průvodce svatbou
Co se na českých a moravských svatbách dělá a proč. Vyberte kraj, kde se berete – zvýrazníme zvyky, které se u vás drží, a ukážeme, čím je váš kraj zvláštní.
Městská svatba
Obřadní síň Staroměstské radnice patří k nejoblíbenějším místům pro svatbu v Praze – termíny se zamlouvají dlouho dopředu.
Na můstku přes Čertovku visí spousta zámků zamilovaných – hezké místo na fotky po obřadu.
Polabí, Mělnicko, Podřipsko, Kokořínsko, Brdy
Na Berounsku a Rakovnicku býval velký svatební koláč vočepák součástí každé pravé selské svatby – hezký způsob, jak oživit místní tradici.
Mělnicko má staletou vinařskou tradici – místní víno se hodí na přípitek i jako výslužka.
Řada hradů a zámků v kraji nabízí obřad na nádvoří nebo v sále i hostinu.
Blata, Doudlebsko, Prácheňsko, Šumava, Třeboňsko
Na Strakonicku a v Prácheňsku hrávali na svatbách dudáci – dudácká muzika je dodnes nezapomenutelné zpestření.
Statky v selském baroku na Blatech jsou krásnou kulisou pro svatbu na venkově.
Chodsko, Plzeňsko, Klatovsko, Šumava
Na Domažlicku žije chodský folklor – kroje, dudy a lidové písně. Chodská muzika svatbě dodá jedinečnou atmosféru.
Tradiční chodská svatba trvala tři dny: první den se hodovalo a veselilo, druhý den se čepila nevěsta a třetí den ji odváželi do domu ženicha.
Místní tip: vedle šampaňského ať na stole nechybí sud – v Plzeňském kraji ho hosté ocení.
Chebsko, Sokolovsko, Karlovarsko, lázeňský trojúhelník
Lázeňské kolonády, parky a hotely v Karlových Varech, Mariánských a Františkových Lázních jsou elegantní kulisou obřadu i focení.
Místní tip: karlovarská Becherovka jako uvítací přípitek nebo dárek pro hosty.
Žatecko, Litoměřicko, České středohoří, Šluknovsko
Žatecko je krajem chmele – věnce a girlandy z chmele jsou neobvyklá a voňavá svatební dekorace.
Kolem Litoměřic se pěstuje víno – hodí se na přípitek i jako výslužka.
Jizerské hory, Český ráj, Podještědí, Frýdlantsko
Na Podještědí se svatby slavily v hospodě a družba vodil nevěstu v obřadním tanci zvaném kotek.
Svatební šperky, skleněné vývazky nebo dárky pro hosty od místních sklářů a bižuterníků.
Pískovcová skalní města a zámky Českého ráje jsou dechberoucím místem pro focení.
Krkonoše, Podkrkonoší, Orlické hory, Kladské pomezí
Krkonošské boudy nabízejí obřad s výhledem a hostinu i s ubytováním pro hosty.
Místní tip: sladká výslužka – hořické trubičky jsou chráněnou regionální specialitou.
Ve východních Čechách mají svatební koláčky typicky tvar malých šátečků.
Pardubicko, Chrudimsko, Litomyšlsko, Poličsko, Orlickoústecko
Perníčky se jmény novomanželů a datem svatby jsou krásná výslužka i jmenovka na stůl.
Renesanční zámek zapsaný na seznamu UNESCO a jeho okolí – nádherná kulisa svatby.
Na Litomyšlsku byl nejdůležitějším obřadním pečivem velký svatební koláč, na který se napichovala spousta drobného pečiva – kdysi s magickou, ochrannou funkcí.
V kapli skanzenu Veselý Kopec u Hlinska jde mít obřad mezi roubenkami Horácka.
Horácko, Podhorácko, Žďársko, Jihlavsko
Na Horácku se drží lidové písně a muziky – hodí se k čepení i k večerní zábavě.
Telč, Třebíč a Zelená hora u Žďáru nad Sázavou – tři památky UNESCO jako kulisa pro svatební fotky.
Slovácko, Podluží, Horňácko, Hanácké Slovácko, Brněnsko, Znojemsko
Na moravských svatbách provází obřady starosvat – zve hosty, mluví za ženicha při odprošování a hlídá, aby nic nechybělo.
Na Slovácku a Podluží se svatby slaví v krojích a hraje cimbálovka – s písněmi při čepení i do rána.
Ve vinařských obcích se slaví i ve sklepních uličkách a připíjí se vínem od rodiny.
Valašsko, Slovácko, Kopanice, Hanácko na Kroměřížsku
Hosty a zatahovače vítá štamprle valašské slivovice.
Valašské frgály – velké tenké koláče s hruškovou, tvarohovou nebo makovou náplní – patří na svatební stůl i do výslužky.
Na Uherskohradišťsku a Kopanicích se slaví v krojích a s cimbálovou muzikou.
Haná, Jesenicko, Záhoří, Litovelsko
Hanácká nevěsta i družičky nosily na hlavě pantlék – bohatě zdobenou pokrývku hlavy z lepenky s červenými stuhami až do pasu. Svatební hanácký kroj patří k nejkrásnějším v Česku.
Barokní poutní areál nad Olomoucí s výhledem na celou Hanou je oblíbeným místem obřadů i focení.
Lašsko, Valašsko, Těšínsko, Hlučínsko, Kravařsko, Opavsko
Na lašských svatbách tančí novomanželé po čepení sólový tanec – třeba na starodávnou lašskou „Ej, volaři“.
Na Hlučínsku trvala svatba dva dny – první u nevěsty, druhý (popravky) u ženicha. Nevěsta „po selsku“ nosila kroj a zelený věneček z rozmarýny.
Na Těšínsku, hlavně na polské straně, roznášejí snoubenci před svatbou svatební koláč kołocz příbuzným i sousedům – i těm, které na svatbu nezvou.
V Beskydech na Lašsku a Valašsku hrají lidové muziky – výborné k čepení.
Dolní oblast Vítkovice v Ostravě a další industriální památky jsou neobvyklou kulisou svatebních fotek.
Dřív chodili zvát ženich s nevěstou nebo družba dům od domu, často s koláčky. Dnes stačí pozvánka, ale rodičům, prarodičům a svědkům ji předejte osobně – potěší to a hned se domluvíte na detailech.
Malé koláčky s tvarohem, povidly a mákem patří k české svatbě odjakživa. Rozdávají se hostům, sousedům i těm, kdo zastaví průvod, a hosté si je odnášejí domů ve výslužce. Na Moravě se pečou ve velkém – i stovky kusů na rodinu.
Nevěsta má na sobě něco starého (spojení s rodinou), nového (nový život), půjčeného (od šťastně vdané ženy) a modrého (věrnost). Zvyk k nám přišel z anglosaských zemí a dnes je běžný.
Před odjezdem na obřad snoubenci poděkují rodičům za výchovu a poprosí je o požehnání. Někde při tom promluví družba nebo starosvat. Na Moravě se při odprošení v domě nevěsty vynášejí koláče a víno a hostům se připínají voničky. Krátká, ale často nejdojemnější chvíle dne.
Hosté dostanou od nevěsty nebo družiček na klopu vývazek – snítku rozmarýny či kvítek se stužkou. Rozmarýna je symbolem věrnosti. Zvyk se drží hlavně na Moravě, dnes je ale k vidění všude.
Auta svatebčanů ozdobená stužkami jedou v koloně za novomanželi a troubí, aby o svatbě věděl každý.
Místní napnou přes cestu provaz nebo stuhu a svatební průvod pustí dál, až ženich zaplatí výkupné – lahví, drobnými nebo koláčky. Na vesnicích je to dodnes běžné.
Na Hané se z kostela jezdilo na žebřinovém voze taženém šestispřežím – tak prý jezdil jen olomoucký knížepán a hanácká nevěsta. I na Valašsku jezdí snoubenci k obřadu na žebřiňáku a sousedé jim cestu zastaví, dokud ženich jízdu nevykoupí.
Po obřadu hosté zasypou novomanžele rýží pro hojnost a plodnost. Některá místa rýži nepovolují – náhradou jsou okvětní lístky, levandule nebo bubliny.
Ženich přenese nevěstu přes práh – podle starých pověr proto, aby nezakopla a neuvedla do nového domova smůlu. Dělá se u vstupu na hostinu nebo doma.
U vstupu na hostinu se rozbije talíř a novomanželé spolu zametou střepy – jeden drží smetáček, druhý lopatku. Ukazuje to, jak spolu zvládnou práci. Hosté jim střepy rádi znovu rozhazují.
Novomanželé jedí polévku z jednoho talíře a krmí se navzájem, často s jedním ubrouskem uvázaným kolem krku obou. Odteď budou o všechno dělit.
Ozdobený stromek – třeba borovička – ověšený cukrovím a pečivem. Na Slovácku ho předávají u domu ženicha a večer z něj nevěsta rozdává výslužku: odspodu, čím výš, tím větší kousky, a hosté jí na oplátku přispějí penězi. Na Hané patřil svatební strom (koláč) k vrcholům umění hospodyně – symbol blahobytu, plodnosti a štěstí.
Velký obřadní koláč z kynutého těsta. Na Berounsku a Rakovnicku býval součástí každé pravé selské svatby, znají ho i v jižních Čechách. Jeho symbolika sahá do pohanských dob – souvisí s plodností a prosperitou.
Na začátku hostiny pronese přípitek otec nevěsty, svědek nebo družba. Krátká řeč a sklenka na zdraví novomanželů hostinu oficiálně zahájí.
Novomanželé krájí dort společně jedním nožem a první kousek si dají navzájem. Kdo má ruku nahoře, ten prý bude v manželství vládnout.
Novomanželé otevírají večerní zábavu prvním tancem, k nim se pak přidávají rodiče a svědci.
Nevěsta hodí kytici zády k svobodným dívkám – která ji chytí, vdá se jako další. Na házení se hodí menší kytice, ať si tu svou nevěsta nechá.
Kamarádi nevěstu „unesou“ do jiné hospody a ženich ji musí najít a vyplatit – obvykle zaplatí útratu a splní pár úkolů. Domluvte se předem, ať únos netrvá celý večer.
O půlnoci nevěstě sundají závoj nebo věneček a nasadí čepec či šátek – symbol přechodu z dívky ve vdanou ženu. Zpívají se při tom lidové písně. Drží se hlavně na Moravě a ve folklorních regionech. Na Valašsku nevěstě zapletou dva copy do vrkoče kolem hlavy, překryjí ho čepcem a bílým šátkem a nevěsta se písní „Sbohem ostávajte“ loučí s kamarádkami. Na Slovácku se čepí za plachtou, na Chodsku se čepilo až druhý den svatby.
Po čepení musí ženich najít tu pravou mezi ženami zakrytými plachtou nebo převlečenými figurantkami. Na Valašsku pak nevěstu vezme na stůl a třikrát se s ní zatočí. Spolehlivě pobaví celý sál.
Moravský zvyk, při kterém hosté přispívají nevěstě do věna. Koláč je věnec z vánočkového těsta ozdobený figurkami. Muzika postupně písní vyvolává příbuzné a kamarády – a ti kromě příspěvku musí něco předvést: zazpívat, zarecitovat nebo zahrát scénku. Hraje se třeba na Lašsku a Valašsku.
Na Moravě a ve Slezsku svatba často pokračuje i druhý den. Na Hlučínsku se první den slavilo u nevěsty a druhý den, na popravkách, u ženicha. Dnes jde o klidnější posezení s rodinou a hosty z daleka – a dojídají se zbytky hostiny.
Novomanželé zamknou na mostě nebo zábradlí visací zámek se jmény a datem svatby a klíček zahodí do vody. Novější zvyk, oblíbený na fotkách.
Novomanželé spolu zasadí strom, který poroste spolu s jejich manželstvím. Hezký zvyk na zahradu rodičů nebo do obce.
Zvyky se liší vesnici od vesnice. Zeptejte se rodičů a prarodičů, co se dělá u vás – a vyberte si jen to, co vás baví.